Východní Anatolie – kláštery, hrady a kurdové
- Maylo Motoska
- Oct 31, 2015
- 2 min read
Přijíždím do Rize Motorcyklet Dernegi s předem ohlášeným 2hodinovým zpožděním. Hasan má hotovo a od té doby jedem spolu. Je to zvláštní, kde se vzal ten Hasan?!! On totiž má:
- stejnou motorku jako já
- stejnou výbavu na moto, hliníkový kufry, tank bágl
- stejně přídavný světla, jeden pár nahoře, jeden dole, jako já
- stejnou plachtu na přikrytí motorky (to normálně nevezeš, ale máš ji doma v garáži)
- stejnou barvu a funkčnost oblečení na moto, stejnou kuklu pod helmu
- stejnou dělenou soupravu do deště
- stejně tak i samostatný chrániče na kolena, jako já
- stejnou výbavu na cestování: spacák, stan (stejnej!!), karimatku
- stejnou kameru GoPro
- oba máme litrovou termosku na čaj
- s sebou stejný oblečení na outdoor, + pohory
- stejný žabky na přezutí
- dokonce máme stejnej ručník (ten lehkej, skladnej, rychloschnoucí…), stejnou velikost jen já mám světle modrej a on tmavě...
Hustý, co?! Kdybych se na tom chtěl domluvit s nějakým kámošem, tak to nikdy takhle nesladíme. A to hlavní: Oba jdeme do práce až v červnu. (Hasan pracuje v létě, ve Fethie (TR) u Egejskýho moře, jako paraglajdingovej instruktor... Já ve stejnou dobu pobývám pracovně kousek trajektem na Karpathosu). Takže máme stejně času. Zatím je společná cesta OK. I když jsem tím přišel o svojí samotu, o kus prostoru na svoje procesy. Beru to tak, že mi setkání s Hasanem určil Nejvyšší Řád.
Projíždíme místa na trase, kterou jsem si vytýčil předem. Ruiny armánských klášterů, Ani - starověké hlavní město Arménie, jezera a stepy východního Turecka.
Ve městě Erzurum si vyzvedávám předem vyžádané íránské vízum. Je tu živo. Univerzitní město, spousta tureckých holek...
Další cíl cesty je město Kars. Spíme přes couchsurfing u Tárika. Nadšenec, horal (možná víc nadšenec...), uvařil nám a zítra vyráží s námi na celodenní vyjížďku ukázat nám jeho kraj. Tárik má svojí helmu (od svýho bráchy) tak ho beru za sebe na dvojku a frčíme na Devil’s castle. Zřícenina na impozantní skále obklopená kolem dokola roklí hlubokou pár set metrů.
K obědu slupneme čerstvé ryby u jezera Kars a šup, šup za dalším cílem.
Město Ani je hlavní cíl, proč jsem se „trmácel“ až na samotný východ Turecka!
Od jezera jedem „zkratkou“ po zatravněných stepích s „rozházenými“ kameny všude kolem. Takhle nějak si představuju Mongolsko...
Ani je impozantní, rozlehlý komplex. Město více, jak 1.000 let staré, Arménské kostely, do toho seldžucká mešita, nejstarší v Turecku. Nasávám atmosféru, prolejzáme, co se dá, do toho fotím a filmuju...
Návrat do Kars k Tárikovi jedeme za tmy. Všem nám je zima. Ve městě dáme ještě horkou polévku a pak domů ke kamnům. Zítra s Hasanem vyrážíme na poslední kousek turecké etapy, k hoře Ararat, přes město Dogubeyazit k íránským hranicím...
Comentarios