Přejezd z Kapadokie do Ordu
- Maylo Motoska
- Oct 27, 2015
- 2 min read
Z mého motocyklového deníku: Po cca 100 km odbočuju z hlavní silnice a začínám stoupat. Konečně kopce! Zatáčky! Juchů! Po 3 dnech jízdy přes placku Anatolský náhorní roviny. Úplně ožívám.
Silnice je 4proud, ale krásný táhlý vracečky. Zatáčka se dá jet 140tkou a seš i přes 10 sekund v náklonu. Vyrovnat a překlopit do další. Uáu! Konečně řídím! Po 4 dnech sezení na bonbónu. Při cestě do hor okolní teplota prudce klesá. Jsem v průsmyku. Za horizontem je těžká chladná mlha, určitě o 10°C méně a mokro. A hned klesám z mraku, silnice suchá, ale pořád zima... Ale nevadí! Nálada je opět výborná! A to mě ráno napadlo, jestli na tu motorku už nejsem starej... No a stačilo pár zatáček, dát si je úplně v klidu, bez napětí, bez plýtvání adrenalinem a radost je zpátky! Zastavuju na oběd v horském městečku Mesudiye a u polévky dopisuju tenhle deník.
U oběda jsem si ještě neuvědomoval, proč jsem si ráno jen tak vzpomněl na úsek Srbsko – Beroun. Dojedl jsem a vyrazil. Netuše, co mě čeká za úsek.
Z Mesudyie do Ordu je to úzká silnička, na svazích kopců. Zavřený zatáčky, co dáváš na dvojku. Okolo smíšenej les, jen občas vidíš do zatáčky. Prostě přesně to, co mě „jen tak“ napadlo ráno. Akorát, že turecký „Srbsko“ je od toho tureckýho „Berouna“ vzdálený cca 120 km. Naštěstí neprší, jen občas mokrá silnice a se stmíváním přibývající vlhko a zima. Po přehoupnutí na severní svahy, stoupající od Černého moře je všude kolem džungle.
Do Ordu jsem dojel za tmy. Čekal mě skvělej hostitel Mehmet Ali a večeře od jeho maminky. S pokorou a poděkováním přijímám. Muslimové jsou vůbec skvělí hostitelé! Mehmet mě načapal u stánku s ovocem (kde jsme měli sraz), jak si kupuju banán. Nenechal mě ho ani zaplatit, udělal slušnej nákup a doma mě zahrnuli tím nejlepším, co mají. Bez přemlouvání a s respektem mého vlastního výběru. Když člověk cestuje sám, a se snahou o pokoru, dary od Nejvyššího Řádu skrze srdečné lidi jsou tak štědré! A lekce tak poučné....!
Commentaires