Z českých vesnic v Banátu je to coby kamenem dohodil do Baile Herculeanee. Tohle lázeňské městečko s horkými prameny je zasazené v nádherné krajině. V nadmořské výšce jen cca 600 metrů je obklopené strmými horami porostlými dubovými lesy, z kterých místy trčí příkré vápencové skály.
Když do Baile Herculanee přijedete první týden v květnu, zastihnete tam jogínský festival s více jak 20ti letou tradicí. Přednášky a akce jsou jen pro registrované. Ale v uličkách pod strmými kopci se to hemží zajímavými mladými lidmi z různých koutů Evropy i světa. Ubytování v soukromí je dostatek. Stanování nad městem je povoleno a zdarma. Stejně tak, jako koupel pod širým nebem v horkých pramenech podél řeky. Svojí vlastní meditaci si můžete dopřát půldenní vycházkou na kopec Domogledul Mare 1.105 m n.m.
„Meditace za řídítky“ tě čeká při jízdě z Baile Herculanee do a města Brašov v samém středu Rumunska. Cesta přes Targu Jiu a Ramnicu Valcea dlouhá 280 km vede podélně pohořím Střední Karpaty. Je to málo známá cesta bez provozu. Střídá se krajina: kopce, chvíli rovina, pak vysoké hory a zase kopce s listnatými lesy. Jedeš po silnici, která je chvíli kvalitní asfaltkou 2. třídy, pak úzkou silničkou podél horský bystřiny, chvíli rozbitou asfaltkou přes lyžařský středisko a pak kvalitní dvojkou s otevřenýma zatáčkama, kde si připadáš jako v Dolomitech.
Brašov je krajské město se vším vybavením, které k takovému patří. Zdá se mi mnohokrát rozlehlejší, než před 19ti lety. Tentokrát se tu nezdržuju. Vyzvedávám snowboard a mířím do hor. V okolí Brašova je několik možností.
Od Brašova jsou hory na všechny strany. Na západ se rozprostírá nejznámější pohoří Fagaraš (Moldoveanu, 2.544 m n.m.). Zimní střediska tohoto pohoří jistě najdete i v nabídce našich cestovek. Přes holé hřebeny Fagaraše vede dnes již široká a frekventovaná silnice – transfagarašská magistrála.
Mne však tentokrát zajímá Národní park Bucegi (vrch Omul, 2.507 m n.m.) jiho-západně od Brašova. Rád bych si splnil klukovský sen a sjel místní hory na snowboardu. Základnu pro horské výlety mi poskytnul Ion Trandafir, můj známý se kterým jsem se před 15ti lety potkal v rakouských Alpách. Ion je velkej profík, freerider a přes 20 let akreditovaný horský vůdce (www.iontrandafir.ro). Bydlím na pozvání v jeho penzionu v městečku Bran.
Ano, ten Bran, kde je údajně ten největší ze sedmi Drákulových hradů. Jeho prohlídku si tentokrát nenechávám ujít.
Drákula nebyl motorkář
Ponurý hrad byl sympaticky přestavěn ve 30.letech jako modernistické sídlo rumunské královny Marie (vnučka britské královny Viktorie) .
V expozici hradu nechybí plášť a olejový portrét knížete Drákuly. Přesto, že bylo prokázáno, že Bran nebyl jedním z Drákulových hradů, legenda o této skutečné postavě rumunské historie je stále živá! Dětství měl Drákula (pravým jménem Vlad Tepes) dosti krutý.
Škoda, že tehdy nebyly motorky ani lyže nebo snowboardy - třeba by si v dospělosti kníže vyplavil adrenalin sportem a neukájel by se mučením svých poddaných.
Kudy vede cesta dál?
Moje cesta tentokrát nevede zpět.
A tak po návštěvě Branu a freeridu v horách Bucegi se vydávám na jih přes Bulharsko do Řecka. Za dalším, zatím nesplněným snem: sjet na snowboardu bájnou horu Olymp. Ale o tom až příště.
Pokud byste se vraceli z města Brašov zpět do ČR, nelze než doporučit pokračování v protisměru hodinových ručiček. Cestou přes východní Karpaty (Carpati Orientali, Pietrosul, 2.303 m n.m.) a přes městečka Bistrita, Baia Mare a Satu Mare. I po dvaceti letech zůstává pro mne Rumunsko stále kouzelné, vždy bezpečné a dnes i s evropským komfortem za ceny né vyšší, než u nás.
Je to země pro krásnou dovolenou, nedaleko od domova.
